Výtvarná hudba Michala Kořána

Michal Kořán se narodil roku 1969 v Praze. Jeho tvorba vždy propojovala zvukovou a obrazovou stránku. Proto není divu, že pro něj představoval významný inspirační zdroj Brian Eno a zejména jeho ambietní projekty. Michal je sice sám grafik a fotograf, ale jeho hudba je propojena s nejrůznějšími výtvarnými projekty dalších lidí. Mezi jeho nejdůležitější souputníky patří výtvarník a režisér Miloš Karásek, k jehož výstavě „Známky života" vytvořil roku 1996 zvukovou koláž, v níž se objevily i některé starší nahrávky. Jednou z nich byla skladba „Druhý šťouch", která vznikla již na samém počátku devadesátých let pod hlavičkou kapely Die Archa.

Doménou Michala Kořána jsou samplery, významnou kapitolou v jeho hudební kariéře bylo však i působení v Orloji snivců společně s jeho bratrem Jaroslavem Kořánem. Orloj snivců není vlastně prvotní název kapely, ale nástroje, na který hrají. Je to variabilní soustava různých želez, na které lze vytvářet zvláštní hudební kompozice. Tento nástroj byl vystaven v únoru roku 2000 v rámci projektu Hnízda her také v pražském Rudolfinu a návštěvníci si ho mohli tehdy sami vyzkoušet.

Michal se věnuje také scénické a filmové hudbě. Opět se svým bratrem působil také několik let v Zapomenutém orchestru Země snivců, který se mimo jiné specializuje na živé ozvučení němých filmů. Michal se s tímto tělesem účastnil například vystoupení ke snímkům Dracula či Kabinett Dr. Caligariho v Divadlech Archa a Roxy či avantgardním filmům dvacátých let v Tacheles v Berlíně. Podílel se i na hudbě k představením čelního českého režiséra J.A. Pitínského.

Důležitá je pro Michala Kořána také spolupráce s legendou české alternativní hudby, kytaristou Pavlem Richterem. S jeho Bandem působí od roku 1997. O rok později vyšlo CD "...to, co lidi sytí."

Zatím nejnovějším opusem Michala Kořána je „Étaín", CD příloha k výpravné knize keltských mýtů, která vyšla v Bratislavě v omezeném nákladu pouhých 333 kusů. Kořánovy skladby tu nejsou pouhou ilustrací, ale impresemi na dané téma, které vycházejí spíše z pocitu z textu než textu samotného. Z ambientní nálady celého alba jemně vybočuje svižnější kompozice Krajina, na které se skladatelsky i interpretačně podílel opět Pavel Richter.

* * *