Pouliční burlesky a cesta na Měsíc 2012

Kora Et Le Mechanix: 300 měsíců (Polí pět & Blue Lizard)
http://www.myspace.com/koraetlemechanix

Být kulturou na okraji je vlastně velmi jednoduché - stačí nejen
ignorovat zavedená nepsaná pravidla hudebního byznysu, ale i jít
proti masovému vkusu i představě těch ostatních, "jak se to má
dělat". Žánr už pak nehraje roli.

Duo tvořené Michalem Kořánem a Filipem Homolou sice vyučuje vysokou
školu tuzemského ambientu od roku 2005, ale protože protagonisté
spolupracovali už dříve, jak sami prozrazuji v digipacku letošního
alba, "nadělili" si ho k čtvrtstoletí společné tvorby. Na zbytečné
okázalosti ani nostalgické ohlížení naštěstí nedošlo.

Album, opatřené dotaženým digipackem, graficky skvěle inspirovaným
klasikou tuzemské sci-fi estetiky, nabízí pouhé dvě skladby, obě
přesahující dvě desítky minut. Kdyby bývalo bylo vyšlo na vinylové
desce, bylo by to stylové: nejenže jsou obě kompozice jakýmisi
stranami téže mince, ale zároveň se doplňují a mohou tak být i jinem
a jangem. Zatímco první skladba v duchu svého názvu Vakuum tak
vtahuje posluchače do nitra zvuku, druhá s tajuplným názvem Magnetar (neastronomům je jeho význam vysvětlen na obalu) naopak nabízí neomezenost a neohraničenost prostoru, vesmírnou rozpínavost.

Stejné je to s konkrétní podobou či konstrukcí kompozic: první je
postavena na konstantním zvuku, nejspíš basové rezonanci, který
zprvu působí chudě, nenabízí posluchači záchytné orientační body či
jakoukoli melodickou vstřícnost. Jako by chtěla protestovat či
prostě být opozicí oproti v elektronické hudbě dnes běžnému vrstvení
desítek stop zvuků. Po chvíli to ale bohatě vynahradí skvělou
atmosférou a dostatkem prostoru pro fantazii. A i když zhruba v
polovině vypluje na povrch elektronické cvrlikání a pár
somnambulních klavírních tónů, napětí, které sám základ skladby
udržuje, by se dalo krájet.

Druhá ze skladeb naproti tomu pracuje s opakující se smyčkou a zprvu
tak působí "akčněji". Brzo se ale ukáže, že ji jde trochu jiným
způsobem o totéž. Ukazuje se také, jak příznačné jsou odkazy na
kosmickou tematiku. Klidně by mohlo jít o soundtrack k některému ze
starších filmů, které ještě neměly potřebu vše stavět jen na
vizuální stránce. Skvěle udržuje v napětí i očekávání vývoje. A lze
si jen představovat, jak asi muselo být neodbytné nutkání autorů
přidávat další zvuky a oživení a nenechat ji v podobně syrové
podobě.

Sama existence dua mě vždy naplňovala obdivem: podobně důsledně
spotřební hudbě se vzpírajících hudebníků nikdy nebylo mnoho a
podobná nezávislost s sebou nutně nese častá nepochopení a opakovaný nezájem mnohých posluchačů. Ale letošní nahrávka ono dobrovolné vydělení se z řad komerčně úspěšných a posluchačsky vstřícných kolekcí několikrát podtrhává tlustou čarou. Podmínky k poslechovému dobrodružství pro všechny, kteří se nespokojí s pasivní konzumací, jsou tak ideálně nastaveny. Odpočet k dalšímu zážehu nového letu mezi 300 měsíců tak může klidně začít.

AUTOR: ANTONÍN KOCÁBEK
12.08.2012 20:30 Zápisník


TÝDEN.CZ